26.05.16

Hlubší zamyšlení

Ahoj, vítejte u dalšího článku. Jelikož mám povídací náladu, rozhodla jsem se, že Vám dnes napíšu o svých myšlenkách. O tom, jak vlastně chápu život, jak se snažím žít apod.
Vím, že tohle není zrovna každého šálek kávy, ale já své myšlenky spřádám nějaký čas ( když se nad tím zamyslím, tak celý život ) a podle mě by byla škoda, kdybych se o tom s Vámi nepodělila.
Určitě nechci nikomu své názory nutit, to vůbec ne, takže to tak prosím neberte. Je také dost možné, že za nějaký čas začnu tuhle celou "věc" chápat jinak. Důležité je pro mě ovšem TEĎ - přítomnost a teď jsem se zrovna rozhodla tak, že chci sdílet své myšlenky i někde jinde, než uvnitř své hlavy.
Takže pokud Vás můj názor ( a moje hlava, haha ) zajímá, můžeme jít na to!
Jako první bych se Vám chtěla svěřit s tím, že se na tohle téma s nikým moc nebavím. Jediná výjimka je moje učitelka na klavír. Museli byste ji znát, abyste pochopili. Neskutečně jsme si padli do oka, co se týče názorů. Vlastně.. Někdy se naše názory docela liší a je vždycky sranda, když se snažíme té druhé vysvětlit a odůvodnit, proč si tu určitou věc myslíme a proč na ni takhle nahlížíme, haha.
Abych byla upřímná, tak mi právě tenhle úžasný člověk dává "náměty" k mým myšlenkám a neskutečně si toho vážím. Získávám od ní vlastně takové nové zkušenosti.
 
 takže...
Začala bych tím, co si o samotném životě myslím. Mám pocit, že naše tělo je jenom obal, který chrání něco, co je v nás. Něco, co je mnohem cennější než cokoliv jiného. Nejsem si tím úplně jistá, ale beru to tak, že uvnitř nás je nějaká dosud neznámá energie či duše. 
Je to vlastně jen taková moje úvaha, ale podle mě nežijeme jen jeden život a věřím na to, že život nekončí smrtí. 
Mám pocit, že jde v životě o vývoj té duše, která se vrací na svět dokud není připravená na svobodu.
Chápu to tedy tak, že naše tělo je vlastně takový způsob dopravení a zdokonalování duše. Abych to vysvětlila. Naše tělo je v tomhle světě možná poprvé, ale naše duše ne. Na svět se vrací do té doby, dokud nedělá stejné chyby, dokud se z nich nepoučí. Chyby.. Ty jsou podle mě hlavní důvod tohodle všeho.

 Vnímám to jako takový životní a duševní proces. Možná právě proto se stává, že si někteří lidé myslí, že už byli na místech, na kterých jsou vlastně v tomhle životě poprvé. Oni tam mohli být, akorát jindy a ta "věc", ta duše si to pamatuje.
Možná to zní komicky, ale já si to takhle představuji.
Mým hlavním cílem v mém životě je, abych nebyla šťastná jen já, ale i lidé v mém okolí.
 Abych úspěšně překonala překážky a nástrahy s úsměvem na tváři.
 Jsem si jistá, že to nejde vždy, ale aspoň se o to snažím.
Snažím se žít takový život, který mě baví.
Dělám to, co mě dělá šťastnou, nelituji věcí, snažím se neřešit a nezatěžovat se zbytečnostmi.
 Chci žít život, na který jednou budu vzpomínat se smíchem v obličeji.
Chci prožít život nezapomenutelným způsobem.

Na tohle téma bych si mohla povídat hodiny a stejně bych "nevyprázdnila" svou mysl, haha. Já doufám, že Vám tento článek nepříjde úplně zbytečný, i když vím, že i takoví lidé se najdou. Budu ráda, když se na tohle téma nějak vyjádříte v komentářích. Jak vůbec Vy vnímáte život?
To už by bylo pro dnešek vše.
Mějte se hezky.
Sim.

6 komentářů:

  1. Já vlastně život vnímám strašně podobně jako ty. Akorát bych ''dodala'' že když jsou lidé smutní nebo šťastní, tak to má nebo mělo vliv na ''budoucí/minulé životy''. Poslední dobou nad tím hodně přemýšlím. Jinak úžasný článek jako vždycky :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vidíš.. To s náladama mě ani nenapadlo, děkuju za novou myšlenku :)
      A děkuju za komentář :)

      Vymazat
  2. ♥ jéé, to je krásné :) Vnímám to podobně :) Bylo moc milé a radostné na tento blog narazit, objevit ho :) Ať se Ti daří, Simi ❀ ❀ ❀

    OdpovědětVymazat
  3. To je nádherně napsané :) Myslím si, že sama bych se lépe nevyjádřila, nejspíše mám na to podobný názor jako ty. Naše tělo je na tomto Světě pravděpodobně poprvé, zato naše duše ne. Pravidelně se sem vrací, žít jiný život, zkouší se poučit ze svých chyb. Také zastávám myšlenku, že bychom měli žít tak, aby jsme na svůj život vzpomínali s úsměvem na tváři, ničeho nelitovali, i když to občas není jednoduché. Opravdu krásný článek :)

    OdpovědětVymazat
  4. Ahoj, moc děkuju za krásný komentář:) k jakému závěru jsi nakonec došla? :) Jinak skvělá úvaha a skvěle napsané :)

    OdpovědětVymazat

Děkuji za každý krásný komentář, moc si toho vážím.

Návštěvy