04.09.15

Ze života #2.

Čauko všichni,
ach jo, nikdy nedokážu vymyslet originální pozdrav. Jelikož mi pár z Vás psalo, že by se Vám líbilo více článků z mého života, rozhodla jsem se zase něco napsat.
Docela mě překvapilo, že Vás to nenudí, číst si o mém nezajímavém životě. Udělali jste mi velkou radost, protože mě baví psát takové články.
Můžeme jít na to! 
 První věc, o které bych chtěla mluvit je ( samozřejmě ) škola. Nevím, jak Vy, ale zatím to přežívám. Jasně, taky mám často chvilky, kdy si řikám, že to tam nenávidim, že prostě nevstanu, že se na všechno vykašlu, ale jsou taky chvilky, kdy si říkám " Co já bych bez té školy dělala?". Vím, co bych dělala. Byla bych asi ještě víc uzavřená do sebe, než teď, haha. Jde to vůbec? Zdá se mi, že já i moji spolužáci dospíváme a opravdu moc doufám, že se mezi námi už nebudou řešit blbosti. Jediná věc, kterou opravdu, ale opravdu nezvládám je příprava. Nechce se mi do toho, uklidit si šuplíky, popsat si sešity, udržet všude pořádek. Možná byste to do mě neřekli, ale všechno si nechávám na poslední chvíli a dělám to narychlo. Jsem člověk, kterému do hlavy jde učení vážně lehce, stačí, když si dotyčnou věc 2x přečtu a umím to, jenže.. Nikdy se mi do toho učení nechce. Děkuju mamko, že mě často nutíš. První týden ve škole byl vážně super. Skoro pořád se něčemu směju. Smích sice opadne, když jsem sama, ale cítím se mnohem lépe, než o prázdninách. Je to divné? Nevěřila jsem, že se mi po nějakých lidech bude tak stýskat, ale opak je pravdou. Když jsem některé po prázdninách poprvé viděla, měla jsem strašnou radost, což je u mě dost divné. Ve čtvrtek jsem přežila dokonce i cvičení v přírodě. Věc, o které byste měli vědět, je ta, že jsem absolutní antitalent na sport, takže jsem z toho nebyla  zrovna nadšená, ale šlo přece o srandu, ne? Další "věc", ze které jsem nadšená jsou noví učitelé. Strašně se na ně těším. Vypadají sice jako parta podivínů, ale dávám jim šanci. Snad budou fajn. Ve středu jsme si zabírali skříňky, máme je v takovém podzemí. Musím říct, že se tam celkem ztrácím. Můj orientační smysl není zrovna nejlepší a upřímně? Myslím si, že kdybych tam měla jít sama, svou skříňku nenajdu, haha. Mimochodem, mám pro Vás super tip, když se nemáte zrovna nejlíp, ať už ze školy nebo úplně z něčeho jiného. Kupte si obyčejný deníček a každý den na jednu linku napište jednu věc, vzpomínku,osobu apod., díky které jste se v ten den zasmáli. Je to vážně super, takové odreagování a vzpomínání. Je to něco na způsob knihy, kterou můžete vidět na obrázku. A co Vy a škola?

poznatek : Už je to podruhé, co píšu takový článek a namáčim si sušenky do kafe, náhoda? Nemyslím si! haha..
Další věcí, o které bych chtěla dnes mluvit je budoucnost. Čím dál častěji se mě lidé ptají, kam chci na školu, co chci dělat, až vyrostu, čím chci být apod. A odpověď? Já sakra nevím. Nejsem připravená na to, rozhodovat se, co chci a co nechci. Nemám vůbec tušení, čím bych chtěla být. Jeden den chci být  psycholožkou, další den letuškou, učitelkou, lékařkou a takhle bych mohla dál pokračovat. Jak říkám, nevím, co budu dělat zítra, natož abych věděla, co chci dělat v dospělosti. Strašně mě to všechno děsí. Co když si vyberu školu a pak nebudu mít uplatnění? Co když si vyberu školu, která nebude pro mě? Co když se na tu školu nedostanu? Bude mi 14, nechci nad ničím takovým přemýšlet. Naprosto mě štve, že každou hodinu vě škole slyším " Tento rok se učte, záleží Vám na vysvědčení, kvůli středním školám!" a blá, blá, blá. Vím, že je to důležité, ale nejsem na to přemýšlení vůbec připravená. Baví mě práce s dětmi. Baví mě hudba, ráda pomáhám lidem, ale co když prostě budu dělat pak úplně něco jiného? Co když mě má práce nebude vůbec bavit? To já vážně nechci, tedy..říkám si to teď. Nechci skončit někde zavřená v kanceláři. Vím, je asi normální, že v mém věku nad tím lidé už přemýšlí, ale mně to jednoduše nejde. Vždycky, když mám nad něčím takovým přemýšlet, sevře se mi žaludek. Měli jste to stejně i Vy? Jak jste se pak rozhodli, co chtete dělat? Určitě mi to napište, budu moc ráda.

No a jak to bylo u minulého "Ze života", poslední věci, o kterých bych s Vámi chtěla mluvit, jsou věci, se kterými se s Vámi chci podělit.
- V životě to, co opravdu chceš, nikdy nepříjde snadno. Naprostá pravda, jsem toho názoru, že musíme udělat maximum proto, abychom dosáhli toho, co doopravdy chceme.

- Vše co máme, je TEĎ. To je TO, čím se řídím. Nezamýšlejte se nad tím, co jste udělali v minulosti, žijte dneškem. Nelitujte ničeho,protože v tu chvíli, kdy jste to něco udělali nebo řekli, byli jste si jistí, že je to tak správně. Bylo to Vaše rozhodnutí.

- Ne přátelé, ne nepřátelé, jen cizinci s nějakými vzpomínkami. V tomhle se naprosto vidím. Nedávno se mi stala taková zajímavá věc. Potkala jsem osobu, se kterou jsem toho celkem dost zažila a mám na to všechno úžasné vzpomínky..Smutné je, že i přes to všechno, co jsme společně prožili, ta osoba dělala, jako by mě neznala a ani nepozdravila.
Tak a poslední očem bych chtěla mluvit jsou tito tři lidé. Má hudební inspirace, řekla bych. Věnuji se hudbě odmalička, ale můj problém je tréma, stydlivost a strach z lidí, tím pádem nejsem moc na nějaká vystupovaní před lidmi. 
První člověk, kterého vidíte je Lilly Ahlberg - natáčí covery na youtube, většinou bez úprav hlasu, za to má u mě velké plus. Nenávidím takové ty covery, kdy slyšíte více ty zvukové efekty, než samotný hlas. Její hlas je neodolatelný, jemný a krásný. V poslední době jsem shlédla snad všechna její videa a zamilovala jsem se do nich.

Další osoba, kterou vidíte je Miri Lee - klavíristka, má obrovská inspirace. Díky ní jsem si začala upravovat známé písničky do mé vlastní verze. Nechápu, jak může mít u toho hraní tak uvolněné ruce, vše hraje s lehkostí. Od 6ti let hraji na klavír, kdyby to někdo nevěděl a díky této osobě, mě to neomrzelo.

No a poslední člověk je mužského pohlaví. Jmenuje se Lakyn, myslím, že byl v nějaké pěvecké soutěži. Našla jsem ho úplně náhodou. Jeho covery mě naprosto uchvátili. Taky máte takovou slabost pro kluky s kytarou? 
Tak a to by bylo z dnešního článku vše, snad jsem napsala to, co jsem chtěla. 
Pokud tento článek někdo dočetl až sem, má u mě čokoládu, haha. Budu ráda, když v komentáři napíšete, jestli Vás tyto články vážně baví.
Mějte se hezky.
Sim. 


9 komentářů:

  1. Já mám taky na podzim narozky (říjen). :-) Ale zas tak moc se na to netěším. Ty roky furt jen přibývají. :-D
    Já neumím udržovat pořádek. Před týdnem jsem si krásně uklidila a zas se mi tady nahromadily věci. :-D Právě jsme si s kolegyní v práci říkaly, jak jsme rády nakupovaly sešity do školy a jak jsme se těšily, jak bylo všechno nové a postupně se to překulilo do toho jakoby stereotypu a těšily jsme se jen na ty prázdniny.
    Na VŠ bych se nevrátila, ale střední mi docela chybí. :-) Právě při vzpomínce na nástavbové studium jsem psala ty pozitivní řádky, jak jsem vlastně spokojená, protože mi to připomíná to období před maturitou a ponořuji se do nechutně spokojené až melancholické nálady. :-)
    Já jsem měla vždycky jasno, čím chci být (chovatelkou koní). Pak se ten sen ale střetnul s realitou (nedostala jsem se na střední zemědělskou školu) a měla jsem krizi, ale nakonec jsem si našla druhý sen (studium českého jazyka a literatury), kvůli kterému jsem se z učňáku vyhrabala až na vysokou školu, ale nakonec dělám něco jiného, v čem jsem se našla a moc mě to baví (marketing), takže buď klidná – jedno rozhodnutí v 15 tě nemusí pronásledovat celý život a ještě budeš mít spoustu času vybrat si svůj životní sen. ;-)

    OdpovědětVymazat
  2. Hello....
    Chtěla bych říct, že, sic mám přečtený jen jeden článek, se mi líbí tvůj styl psaní.
    Upřímně... Školy se neboj a nestresuj, jakožto osoba, která momentálně nastoupila do druháku mám co vyprávět... Hlavně nestresuj, na to budeš mít dost času před příjmačkama :D
    Ale teď vážně... Máš ještě čas na to se bát, prostě až budeš mít náladu, projdi si školy, které by ti nejvíce vyhovovaly...

    OdpovědětVymazat
  3. Už zase komentuju článek pozitivně, náhoda? Nemyslím si! Haha :D
    Skoč ke mě na blog, mám tam pro tebe tip, pustit si pana Duška :)

    OdpovědětVymazat
  4. Já jdu do školy až na sklonku září, takže se zatím snažím užít si zbytek volna. Už nyní mám ale smýšlené pocity, stejně, jako ty :) na jednu stranu se těším na spolužáky a na legraci, na stranu druhou ale vím, že letos mě čeká práce na bakalářské práci, státnice a obhajoby. Na to se netěším ani trochu.
    S výběrem školy je to hrozně těžké. Dnes se po dospívajících chce, aby hrozně rychle dospěli, aby tenhle věk úplně vynechali, aby byly z dětí rovnou dospělými. Myslím, že je to špatně, ale prostě to tak je. A když se nemůžeš rozhodnou, co vyzkoušet gymnázium? Můžeš se pak rozhodnout až ve chvíli, kdy se bude hlásit na vysokou školu. :) Nebo si vyber školu, která je zaměřená jen nějak obecněji na to, co tě baví (je to obyčejná střední, kde se učí zpěv nebo pedagogika). Možností je hodně, ale nestresuj se. Nemá to cenu.
    Zaujali mě tvoji oblíbení muzikanti, hlavně první slečna. Určitě se na ní podívám. Znáš Petera Hollense? Ten nemá v klipech nic jiného, než svůj hlas. Mám také ráda Lindsey Stirling, to je pro změnu houslistka, která má povětšinou jen vokální hudbu.

    OdpovědětVymazat
  5. Taky vůbec nedokážu přemýšlet o budoucnosti, nejde mi to. Netuším, co bych chtěla dělat v dospělosti. Ve škole nám to taky pořád říkají, my to snad nevíme, že nám to musí pořád opakovat? Ty citáty jsou super. Mimochodem jsem úplně nadšená z toho nového vzhledu, vypadá to tu krásně :)
    Na ty hudebníky se určitě podívám, zaujala mě ta klavíristka.

    OdpovědětVymazat
  6. Anonymní12/9/15 12:32

    ďakujem veľmi pekne :) aj ty máš krásny blog :)
    justinbieberandall.blog.cz

    OdpovědětVymazat
  7. Tak to si zaslúžim čokoládu:3:3 Až na to, že tých sladkostí mám pre dnešok dosť....hlavne veľa sušených brusníc som zjedla :(
    Dúfam, že si vyberieš školu, ktorá ťa bude baviť a nasmeruje ťa na tvoje budúce povolanie, ktoré ťa snáď bude tiež baviť. Ja som to mala celkom ľahké. Vybrala som si gymnázium a neľutujem. Už len vysokú školu vyberám, chcem byť lekárka :3
    Tak držím palce ;)

    OdpovědětVymazat
  8. Výběr v tomhle věku je šílený, kort když v tvém městě je málo škol jako v mém. Já jsem šla po základce na stavárnu a teď jsem na zcela jiném oboru na vysoké škole, ona ta střední de facto ani tolik neznamená.

    OdpovědětVymazat
  9. Ahoj :) dlho som nevedela čo chcem byť a dlho som vlastne nevedela čím by som sa asi tak chcela stať a tak život rozhodol po niekoľkých za mňa. Chodila som na obchodnú akadémiu chodila som na financie ale nikdy ma cisla a vobec take nieco ako uctovnictvo nebavilo a mozno aj preto za mna zivot rozhodol a dostala som od neho poriadnu facku z ktorej som sa spamatavala dost dlho ale teraz uz viem co je menej dolezite a co je dolezite:) lebo ked niekedy pocuvam mlade deti alebo mladych o tom ako moc sa im nechce do školy ako by sa nato najradšej vykaslali tak si tak pomyslim co by som ja dala zato kebyže mozem chodit do školy a kebyže sa naozaj vyberiem tym spravnym smerom hoci teraz uz viem aky by bol moj sen :) a mojim snom je sa ucit na vysokej skole a to specialnu pedagogiku zameranu na mentalne postihnute deti kedže mam k nimi dost hlboky vztah :) ale ver mi že o tom čo by si chcela robit alebo cim by sa chcela venovat pomaly dojdes len treba mat nato trpezlivost alebo ti zivot ukaze tu spravnu cestu. Aj mne zivot dal poriadne zabrat kym som konecne p ochopila co vlastne od zivota chcem ... :) co sa tyka sportu :D no ja som sportovy typ nie som ja sa dost nabeham po hale kde robim takže niet o čom :D
    minulost ma uz nezaujima stalo čo sa stalo uz to lepsie nebude vratit to uz nemozem takze sa snazim o to aby to bolo lepsie a lepsie v tomto mojom smere :)

    no a nakoniec iba toľko že to čo ma prist to pride a to čo meska este neznamena ze to nepride :)

    OdpovědětVymazat

Děkuji za každý krásný komentář, moc si toho vážím.

Návštěvy